Staré rybářské návnady a nástrahy našich dědů

Snění, víra a pověrčivost patří k ry­bařině jako květ ke stvolu. Jsou dru­hem poezie, bez níž by nám bylo u vody smutno. Středem pozornosti bývalo vždy hlavně to, co bylo ne­známé a tajemné. Z ryb především úhoř. My už víme, s kým máme tu čest a čím a jak na něho. My už nevěříme, že mu chutnají fazole a hrách, jak nám to předkové doporučovali.

Moc se věřilo a doporučovalo, že každou nástrahu je dobře ochucovat, přesně­ji řečeno před použitím natírat. Kdy­by to chtěl někdo zkusit, vyzradím jeden z receptů. Trocha medu a sádla stejného množství se smíchá. Aby tato směs zřídla, dá se do ní voda s pšeničnou moukou k poměru medu a sádla.

Za bouřlivého počasí, kdy vo­da stoupá a kalí se, má se vnadit poblíž rákosí s bahnitým břehem semencem na měkko uvařeným. K místu se sjedou všechny kaprovité ryby včetně línů. Vhodné nástrahy jsou dešťovky, larvy a housenky všeho druhu.O tloušti se věřilo, že je rybou vybíravou, ale obzvlášť si libuje v játrech, čer­vích, bramborách, chroustech, švýcarském sýru, též malých rybách, racích a žabách.

Jedna z nejlepších návnad, jíž jsou zvlášťni delikatesou pro všechny ryby, se doporučuje připravit takto. Holub mrtvý se ošku­be a stáhne, vnitř­nosti se vydělají. Otvor se naplní moukou režnou, anebo lépe režnými otrubami. Do otrub, či mouky se přidá med. Ho­lub se omotá slaměným hnojem, načež se položí do pro­stranného hrnce.

Připravený holub se posype hrstí sýra náležitě starého.Hrnec se uzavře a za­hrabe do starého hodně uleženého hnoje. Za čtrnáct dní se hrnec otevře, v němž se najdou ty nejlepší červi, jež jsou nejlepší rybý nástrahou. Má-li být zásoba takových červů  dostatečná, dají se občas do hrnce střeva sle­pičí, sedlá krev, čerstvá játra potřená medem.

Z ovoce se doporučovaly jahody, třešně, maliny, hrozny, slívy atd. Aby byly ryby napřed s návnadou seznámeny, má se ovoce rozhodit na místě lovení několik dní před chytá­ním. Na lákání ryb s oblibou předepisuje švýcarský sýr. Avšak pozor!!! Aby se ve vodě tak snadno nevymáčel, poleje se na talíři sladkým kravím mlékem tak, že se sýr úplně se zaleje. Sýr v mléku časem ztuhne. Nástražné kousky ma­jí podobu kostky. Ještě více se sýr dá vylepšit, uvaří-li se v sladkém mléku, do něhož se roztlučou v hmoždíři hřebíčky s šafránem.

Na podoústve a bělice, je nejlépe použít ječmenová zrna bez plev. Výbornou návnadou bývaly chle­bové kuličky, připravované z čerstvé pečeného chleba.

Některé dřívější rybářské přípravy zachází až do magie. Nakonec posuďte sami! Speciální příprava těsta musela proběhnout podle přísného rituálu, aby zlé mocnos­ti nenabyly vrchu, nakreslil rybář na podlaze kabalistický kruh, do které­ho vstoupil s vařičem a hrncem s pok­licí a sáčkem loňských brambor. Do přes­né odměřené dávky nejbělejší pše­ničné mouky přidal tři kostky cuk­ru a spustil stopky, neboť vaření brambor, a paření mouky je nutno bedlivě sledovat na sekundové ručič­ce.

Přečíst další články o nástrahách

Proto ženské nikdy dobré těs­to na ryby nesvedou, jso při va­ření lehkomyslné a vůbec halabala. Když rybář zcedil vodu z hrnce do po­slední kapky, začal pracovat měchačkou, což je práce nejen namá­havá, ale hlavně odpovědná. Připra­vené těsto musí být totiž zcela napros­to bez sebemenších hrudek. Když pak vy­padlo lehce z hrnce a rybář učinil uspokojivé zkoušky na jakost, řekl uznale „uf “, narovnal se v kříži a prohodil: Tak dneska mám šusku ja­ko kyt.

Někteří rybáři nad kouřícím těstem ještě zvažovali: Mám do toho vrazit fenykl nebo bobrovinu, anebo deko kafru? Když zváží všechny okolnos­ti, většinou spojí těsto s anýzovým výtažkem. Je ovšem řada ingredien­cí a vonných silic  z nekonečné řady novinek, kterých je na trhu nespočetně. Proto chodívají rybá­ři na výzvědy, nejraději do rybář­ských obchodů, kde lze během dvou­hodinového vybírání jednoho balení háčků obohatit své zkušenosti. Myšleno i psáno před desítkami let.

Proslulým lákadlem na ryby byl prý tajemný přípravek, kterého pou­žívala Ema Destinnová a její druh Dinh Gilly. Před započetím lovu byly vhozeny do ře­ky magické bělavé koule, připravené zámeckým porybným. Pomocí tohoto přípravku dostával prý Dinh Gilly kapry už v polovině března, ačkoliv podle učebnic a rybářských příruček kapr v tuhle dobu nebere.

Kolik ry­bářů se pokoušelo tohle tajemství zá­mecké kuchyně vyzvědět, nikdo by ani nevěřil. Je to už dávno, a tak vám nezišt­ně tohle velké tajemství prozradím. Uvaříš pěkný hrnec bramborů, svazek mrkve, připravíš půl kila mačkaného semence a všechno se čtvrtlitrem lně­ného oleje a špetkou kafru v hněteš do několika kilogramů hlíny. A zrobíš koule, jako pořádný knedlík.

0.0
Sending
Ohodnotit článek 1-5 hvězdičkami 5 (2 votes)

Sdílet s přáteli