Jména českých potoků, říček a dalších vodních toků

České řeky, říčky a potoky mají jména, která jsou opravdovými pokla­dy jazyka. Mnoho z nich je pozname­náno stopami dlouhého vývoje, kde kořen vlastního pojmenování mizí ně­kde v dávnověku. Jiné mají až neuvě­řitelně moderní jména, která prošla beze změn staletími. Když se se jmé­nem dosud neznámé vody setkáme, stačí často jen samo o sobě, aby vzbu­dilo naši zvědavost a nechalo praco­vat fantazii. Jako rybáři se o tom mů­žeme přesvědčit, sáhneme-li po soupi­su českých revírů .

Kolik krásných jmen a za nimi se skrývajících vod vypočítává ona na první pohled nudná brožurka. Třeba taková Divoká Orlice, to je panečku lákadlo! Anebo Vydra, Bys­trá, Střela, Vraný potok, co jméno, to reklama prudké vody. Pro vyznavače tiché poezie české krajiny budou ur­čitě přitažlivé břehy Doubravy, Ploučnice, Libuňky, Žirovničky, které mají aspoň ve jménu příslib plné pohody. O čistotě vody napovídají libě tyto jména jména: Bílá Voda, Bělá, Čistá, i když skutečnost bývá často jiná.

Ze současného slovníku domácích kutilů jako by vypadla Stropnice. Tekoucí vody nám připomínají říši zvířat a to nejen vodních, ba dokon­ce i hmyzu. Vedle Kačáku, Bobravy, Labuťky, Pstružné či Husího potoka máme i Býkovku, Jelenku, Zubřinu, Loseničku, Svinenský potok, Kozí po­tok, Kočičí potok a jiné. Kdo nevěří na zástupce hmyzu, ať si vyhledá tře­ba potok Švábovský u Batelova na již­ní Moravě.

Bohatě je zastoupeno i rost­linstvo a především strom olše. Máme říčky Olši, Olšavu, Olšávku, Olšinu, Volšovku, Volešku, Olešku, Olešnou, Olešenku, Olešnici a Olešnický potok. Abychom ale nezůstali jen u nich, vzpomeňme na jinou vodu, která se jmenuje úplně netradičně Pivoňka! Juhyně, Vidnava, Mojena, Radbuza, Rolava mohly být jmény pohanských slovanských bohyň a nikdo by asi ne­byl proti.

Lesním vílám by určitě slu­šela Rusava, Volyňka, Čeladenka nebo Jívka. Nemilka a Vošmenka zase při­pomínají rozpustilé uličnice. Pokud s určitostí nevíme, že Blšanka a Nedvědička protékají krajinou, budeme nejspíš hádat, že by to mohly být léčivé rostliny. A co takový Klimšák? Je to potok, nebo nejedlá hou­ba? A to nám ještě zůstává v zásobě Hražba, Vápovka, Umoří, Sputka, Kotojedka a nejméně dvacet dalších ta­juplných názvů. A ty výstižné kontrasty!

Na jedné straně máme Svata­vu a Andělíci a na druhé Pohansko a Klenici. Suchomastský potok a Mokřanský potok, Černý a Bílý potok, Teplou a Studený potok. Bojovský po­tok a Brannou, ale také Mírovku. Zná­me Smutnou a její opak Smíchovský potok. Baštici, že by od dobré bašty? A Lačnovský potok, který asi má da­leko ke stolu.

Povídavé Šumice a Hlu­čela by si asi moc neužily s Hluchovou a parádivé Zdobnice a Plesná s chudou příbuznou Šlapánkou. Zná­me urozenou Kněžnou a lidovou Ludinu a v tomto tónu bychom mohli pokračovat. Rozličnost a bohatost vlastních jmen našich vod by možná postačila na sestavení bajky nebo ji­ného kratšího literárního tvaru a ne­muselo by to být nezáživné a nesrozu­mitelné čtení. Co myslíte?

0.0
Sending
Ohodnotit článek 1-5 hvězdičkami 0 (0 votes)

Sdílet s přáteli