Abychom mohli být úspěšní při lovu ryb, nestačí znát jenom určité způsoby lovu a jejich specifika, ale je dobré se seznámit se způsoby života jednotlivých ryb, se základní stavbou rybího těla, i stím, jak daná ryba vnímá život ve vodě pomoci očí a sluchu.
Rybí oko a jeho složení
Ryby, které žijí v čistých vodách, kde se mohou orientovat zrakem, mají převážně oči velké. Zrakem nacházejí potravu, nebo zjišťují i různá nebezpečí. Ryby, které se naopak vyskytují ve spodním sloupci vody, mají orgány zraku podstatně menší (sumec velký).
Právě proto ryby, které svým způsobem života jsou zaměřeny na sběr potravy večer nebo ryby žijící u dna vidí méně. Ze všeho nejdůležitjší je dát si pozor na takzvaný zorný úhel u ryb. Některé ryby dokáží vidět vzhledem k umístění očí, i dozadu, na rozdíl od člověka. Mezi ryby, které vidí nejlépe patří bolen, pstruh, štika, i tolstolobig.
Při praktickém rybolovu můžeme tedy vycházet z toho, že ryby, které žijí v čistých vodách, nebo v horním sloupci vody, vidí natolik dobře, že pohyb rybáře nebo jeho stín, nápadné barevné oblečení apod. rozhodně vnímají.
Oko ryb má v podstatě vejčitý tvar a mnoho se neliší od oka vyšších obratlovců. Chybí mu ale oční víčka a slzné žlázy. Vlhčení tu pochopitelně zabezpečuje voda. Některé druhy mají oko chráněné dvojitou vrstvou rohovky, aby nedošlo k mechanickému poškození oka (vranka).
Rybí oko je složeno z těchto částí. Bělima je neprůhledná bílá vrstva poměrně tuhá, kterou mají některé druhy ryb chrupavčitou, jiné zkostnatělou. Rohovka je průhledná vrstva na přední části oka a je zploštělá. Chrání oko před poškozením. Cévnatka je silně pigmentovaná hustě protkaná cévkami.
Zabezpečuje výživu oka. U ryb, které žijí v dolních vrstvách vody, je mezi cévnatkou a bělimou vrstva stříbřitě lesklých krystalků, kterým říkáme quanin. Ten odráží světelné paprsky a usnadňuje tak zrakové vjemy. Velmi dobře, je to vidět u candáta nebo u cejna velkého. – Duhovka se nachází pod rohovkou a u jednotlivých druhů ryb má různou barvu.
Další články na podobné téma zde
Zřítelnice je otvor v duhovce, kterým pronikají světelné paprsky na čočku a potom na sítnici. Má kruhový nebo elipsovitý tvar. Čočka je sklovitá kulička pod rohovkou. Aby ryba mohla vidět na větší vzdálenost, zabezpečuje zaostření malý sval (Hallerův zvonek), který čočku přitahuje směrem dozadu nebo vpřed.
Tato schopnost je ve větší míře vyvinuta u ryb, které při sběru potravy musí víc používat zrak. Sklivec je průhledná řídká hmota, která vyplňuje vnitřní prostor oka. Sítnice je vrstva pod cévnatkou, ve které končí zrakový nerv a který je vlastním vnímavým orgánem oka. Je poměrně složitá, jsou v ní umístěny pigmentové buňky, které vnikají do vrstvy tyčinek a čípků. Počet tyčinek a čípků je závislý na způsobu života ryb.
Ty druhy, které sbírají potravu převážně večer, mají velký počet malých tyčinek. Ostatní druhy, které vyhledávají potravu za světla, mají malý počet velkých tyčinek. Počet čípků je určen velikostí oka. Čím je menší, má menší počet čípků a naopak. Podle toho jak světlo do oka dopadá, vystupují do popředí bud tyčinky nebo čípky. Rybí oko má rozlišovací schopnost asi do deseti metrů.
Jak ryby slyší ?
Že ryby slyší i když jsou jejich sluchové orgány méně dokonalé než mají vyšší obratlovci je prokázané. Přenos zvuku zajišťuje rybám i voda, která je velmi dobrým vodičem. K vnímání zvukových vln o nižším kmitočtu jim slouží ještě postranní čára. O té si řekneme někdy příště.
Sluchové ústrojí ryb je mnohem jednodušší než u vyšších obratlovců, tvoří je neúplné vnitřní ucho. Sluchový orgán tvoři bludiště a tři polokruhovité chodby. Uvnitř bludiště se nacházejí tři vápenité útvary (kaménky), které se nazývají otolity nebo také statolity. Jejtich funkce je signalizovat polohu těla ryb, tedy rovnováhu. Mají vědecký název Sagitta, Asteriscus a Lapilla, což je v českém překladu kamínek, šíp a hvězdička.
Zajímavé na nich je, že se podle nich dá přesně určit stáří ryb, protože jsou na nich znát přírůstkové kroužky (asi jako na šupinách) a to za letní období silnější a tmavší a za období zimní slabší a světlejší. Celé bludiště je vyplněno tekutinou (endolymfou). Ucho ryb je i orgánem rovnováhy.
Přestože má ucho ryb poměrně jednoduchou skladbu, ryby nejen slyší, ale mohou rozeznávat i zvuk o různé vlnové délce i kmitočtu. Pro zajímavost u kaprovitých, sumcovitých a sekavcovitých ryb je ucho spojeno s plynovým měchýřem tak zvanými Weberovými kůstkami a tak jsou orgány sloužící k rovnováze vzájemně propojeny.
