Blog

Na území naší republiky je uvádě­no 26 taxonů mlžů, kteří patří k ná­sledujícím rodům: škeble (Anodonta), velevrub (Unio), perlorodka (Marga-ritana), slávička (Dreissena), okru-žanka (Sphaerium, hrachovka (Pisi-dium) a svalovka (Musculium). K na­šim největším mlžům patří škeble rybniční (Anodonta cygnea), dosahující délky až 20 cm, která žije v rybní­cích, tůních i říčních ramenech.

V te­koucích vodách se můžeme často set­kat s velevruby, z nichž k nejznámějším patří velevrub malířský (Uniopic-torum), jehož lastury se dříve použí­valy k rozdělávání malířských barev. Jsou poměrně silné, a proto se někdy používají v perleťářství k výrobě knof­líků a bižutérie.

Kapraři nenáviděná slávička mnoho­tvárná se přichycuje pomocí tzv. byssových vláken na různé ponořené předměty. Tento měkkýš pochází z Kaspického a Černého moře, ale v posledních letech se roz­šířila po celé Evropě. Slávička, podob­ně jako ondatra pižmová nebo vodní rostlina douška vodní (vodní mor ka­nadský), je typický invazní druh, kte­rý rozšiřuje svůj areál. Na naše úze­mí pronikla v minulém století dvěma směry.

Labem a Dunajem. Také ten­to mlž následkem znečišťování vod postupně vymizel z Labe i Moravy. Na Slovensku se udržuje, popřípadě i šíří jen tam, kde je voda dostatečně čistá (dunajská ramena, štěrkovny, atd.). Zástupci čeledi okružankovití mají menší rozměry (do 2 cm), k běžněj­ším zástupcům našich vod patří např. okružanka říční a hrachovka říční.

Mlži jsou mikrofágové, živící se drobnými živočichy a rostlinami, detritem apod, které nasávají do těla s proudem vody otvorem na spodním okraji lastur. Přes tělo mlže voda opouští horním otvorem. Částečky po­travy se zachycují na žaberních lis­tech, na plášti a pohybem bičíků obrveného epitelu jsou posunovány k ús­tům. Nasávání vody měkkýšem je ne­přetržité, takže tito živočichové půso­bí jako bezporuchové biofiltry, a tím velmi významně přispívají k samočis­ticím pochodům ve vodách.

Množství vody, které mlži denně profiltrují zá­leží na druhu, hustotě populace, množství potravních částic ve vodě, teplotě vody. V žádném případě však nejde o zanedbatelné hodnoty. Velcí mlži čeledi velebrubovití profiltrují za den průměrně asi 7,2 litrů vody, slá­vička profiltruje denně v průměru 840 ml vody a drobnější mlži z čeledi okružankovití kolem 50 ml.

Na první pohled se zdá, že to není velké množ­ství vody. Populace mlžů je však ve­liká a jejich filtrační schopnost ob­rovská. Podle polských údajů dokáže populace slávičky monohotvárné ve štětínské zátoce (hustota přes 100 000 jedinců na m2, profiltrovat za hodi­nu větší množství vody, než má řeka Odra na svém dolním toku a objem vody celé štětínské zátoky je schopna profiltrovat za 36 dní.

Fekálie mlžů jsou zdrojem potravy pro bentos. Ve ště­tínské zátoce na místech s bohatým osídlením slávičkou byla biomasa bentosu až dvakrát vyšší než v ostat­ních částech zátoky. Mezi mlži a rybami existují, jak je rybářské veřejnosti známo, určité vzá­jemné vztahy. Některé druhy ryb, označované jako ryby ostrakofilní (např. hořavka duhová), kladou jikry do žaberní dutiny mlžů. Oplozená va­jíčka se zachycují na žaberních lis­tech mlže a jsou tak dokonale kryta před dravci a nepřáteli.

Další články na podobné téma zde

Na druhé straně vývojová stádia měkkýšů (glochidie) prožívají určitou část svého života jako přechodní parazité na ků­ži nebo žábrech ryb. Vývoj mlžů je složitý, vajíčka se dostávají do žaberních lupenů, kde jsou oplozena. Po oplození se z nich líhnou larvy, které se živí krví a slizem mateřského je­dince. Larvy byly dlouho považovány za parazity měkkýšů a získaly ozna­čení Glochidium parasiticum.

Na jaře se dostávají glochidie na dno a při zvíření sedimentů pohybem ryby se zachycují na jejím povrchu. V žábrech nebo kůži ryb dochází k za­pouzdření glochidií, které po několika týdnech opouštějí rybu a pokračují samostatným životem. Slávička má larvu volně plovoucí veligerového ty­pu. Mlži sice netvoří základní součást potravy našich ryb, přesto však jsou uváděni jako potravní složka, např. u plotice, karase, kapra, lína, cejna, cejnka, jesetera.

Také mnozí vodní ptáci, jako lyska, slípka, potápka, růz­né druhy kachen a morčáků, se živí mlži. Značný hospodářský význam mají mořští mlži, zejména jedlé druhy, ja­ko např. slávka jedlá, ústřice jedlá, srdcovka jedlá a hřebenatka kuchyň­ská. Masový rozvoj mlžů může někdy působit i určité potíže. Slávička mno­hotvárná je schopna snadno ucpat po­trubí, mříže na vtokových zařízeních atd.

Mechanické čištění je velmi ob­tížné, protože tento mlž má tvrdé las­tury a velmi pevně lpí na podkladu. Proto se někdy hubí nárazovým vy­pouštěním horké vody. Potíže ale vzni­kají i po jejím usmrcení, protože roz­kládající se mlži dávají vodě velmi nepříjemný hnilobný zápach. Mlži přes některé dílčí negativní vlivy mají ve vodních biocenozách dů­ležitou úlohu z hlediska samočisticích pochodů a mohou v budoucnu vý­znamně přispívat rovněž k pokrývání rostoucí poptávky po živočišných bíl­kovinách.