Rybařina byla můj osud

Snad vám to bude připadat směšné, ale já tvrdím, že nad mou postýlkou stála sudička a říkala: „Děvenko, do své nejdelší smrti se rybářů nezbavíš!“ Posuďte sami.

Jako malá holka se pamatuji, že jsme chodívali s maminkou a mladším bráškou za tatínkem k vodě. Moc se nám to líbilo, protože k naší Jizeře byla pěkná procházka parkem a pak to krásné ticho, když náš tatínek lovil pstruhy. Tenkrát byla Jižera krásně čistá a tečkované pstruhy bylo vidět ve vodě jako na dlani.

Když se tatínkovi podařilo některého chytit, byla to velká sláva a mluvilo se o tom doma celý týden. Když nechytil nic, přinesl domů alespoň olejovky nebo zavináče a z toho bylo zase hodně smíchu. Pak do tajů rybařiny zasvětil i brášku, který měl pstruhy moc také rád.

Maminka je našim chlapcům připravila, ale mi ženy, jsme je nejedly, prostě jsme neměly rybí maso rády. A tak mě ani nijak zvlášť nepřekvapilo, když jsem se seznámila s hochem a ten mi sdělil, že je absolventem rybářské technické školy.

Svého kdysi koníčka proměnil v povolání. Bylo však pro mne spíš zlem, než krásným žitím v přírodě mezi rybami. Ano, ryb bylo dost, ale v sítích při výlovech. Krásné procházky kolem vody nebyly, vystřídala je hospoda. Jediné co jsem potom slyšela byla věta: „Ryb mám za celý den dost,“

Rozešli jsme se a já se zařekla, že od rybářů budu chodit sto mil daleko. No a teď přišla na řadu ta slova sudičky. Seznámila jsem se s hochem, který v rybářství nepracoval. Zajásala jsem!

Nějaký čas jsme se scházeli a když jednou přišla řeč na mou bývalou známost s rybářem, kterému byla hospoda milejší než já, můj přítel prohlásil, že ho zná ze školy ve Vodňanech. Rána, to snad není pravda. „Ty si rybář z povolání?“ Úzkostlivě jsem se zeptala a poprvé v životě jsem měla černo před očima.

Když viděl mé zděšení, prohlásil: „Ano, ale v rybářství nepracuji, jsem jen sportovní rybář.“ Měla jsem ho ráda, pití neholdoval, a proto jsem si ho vzala. Je to velmi hodný manžel, sportovní rybář tělem i duší. Má v rybařině hodně funkcí a vede i rybářský kroužek mládeže.

Když mu zbude nějaký volný čas, trávíme ho u vody, kde je tak krásně. Máme syna, který chodil k tátovi do rybářského kroužku a tak i on přilnul k vodě. Každá naše dovolená je čundrácká pod stanem, kde doslova klopýtáme o samé rybářské náčiní.

Dokonce i ryby už jím ráda, manžel je totiž umí výborně připravit. Máme spoustu krásných rybářských zážitků a hodně fotek s pěknými rybami. Ještě vloni jsem na svých mužských škemrala, aby mi půjčili prut, že to také zkusím, ale oni ne, že prý se to nesmí.

A tak jsem mohla u prutů sedět jen chviličku, když si některý z nich musel „odskočit“. A měli smůlu, jen co odešli, něco zabralo a já to pochopitelně prošvihla, a jak se říká v rybářské latině. A tak jsem začala spekulovat. Říkám si: „Holka, jezdíš stejně s nimi, co když si uděláš zkoušky a pak jim ukážeš!“

Zkoušky jsem zvládla a vloni jsem mohla poprvé rozbalit své nádobíčko. Moji kluci mě řádně vybavili, k narozeninám jsem dostala pruty a snad všechno rybářské náčiní. Syn mě naučil nahazovat, manžel radí, kdy rybě povolit, kdy přitáhnout atd.

Byla velká legrace, když jsme se připravovali na rybářskou dovolenou. Koupila jsem si hák na velké ryby ( Gaf ) a doma z toho bylo moc smíchu. Předháněli jsme se řečmi, kdo toho uloví víc a kdo největší rybu. Vloni to vyhrál syn, na třpytku se mu podařilo chytit sumce kolem pěti kilogramů. I já mám štěstí na větší ryby, ale jen na záběry.

Rozvrčí mi naviják a než se z toho vzpamatuji, buď mi to upálí, nebo se vyhákne. Jednou mi pořádný kapr rozvrčel naviják a já si o vlasec spálila prsty. Dodnes se kluci smějí a připomínají mi to. Ale to jsem byla ještě ještě začátečnice.

Nyní už mám na kontě pěkného úhoře, kterého mi sice pomáhal zdolat manžel, ale byl můj. Pár pěkných kaprů jsem již chytila, ale kapitálního kapra zatím ne. I na menších se člověk učí a menší ryba, taky ryba. Ty velké na mě ještě čekají.

Jednou jsem někde četla, že rybář je šťastný člověk, protože vidí nebe dvakrát; jednou nad sebou a podruhé ve vodě. A víte, že je to pravda? Radím všem ženám, které mají muže rybáře. Zkuste také rybařit a uvidíte, jak je to krásné. Tak ta moje sudička měla přece jen pravdu. Rybářů se už nikdy nezbavím.

Sending
Ohodnotit článek 1-5 hvězdičkami 0 (0 votes)
Hola
  • Sdílet s přáteli