Rybářská babička

V útulné kavárně „Na letišti“ sedí parta vášnivých rybářů a hovor se točí kolem příprav na sobotní vycházku k vodě. Prý revír ještě celý nezamrzl, ale hladina by mohla být po ránu zamrzlá. Snad půjdou alespoň zubaté, když už jsou pár dní mrazíky. Hlavně na nic nezapomenout  a být v sobotu připraven, protože jak se říká, kdo je připraven, ten není potom překvapen.

Sobotní ráno ještě nesvítá, ale v autě se již tlačí Čtyři nedočkaví rybáři. Připočítáte-li pruty a nářadí, byla to výprava jako na Kamčatku. Ale ani takový nával nezamezil živému hovoru, kdo co chytí, kde nahodíme a jakou radost uděláme doma maminkám. A co když přijde trofejní štika? Hustá mlha ještě visí nad vodou, když čtveřice v zástupu mašíruje přes potůček z dědiny k vodě. Přes úzký potůček, který by snadno každý přeskočil, leží prkno.

První přejde nejtěžší muž, pak druhý, třetí a nakonec já. Sotva však stoupnu na prkno, zapraští to a už se propadám do studené lázně. Ve zlomku vteřiny si uvědomím, že nesu celodenní jídlo a mé pruty. Ve zlomku vteřiny hodím vše na břeh, pruty na opačnou stranu a už se propadám po pás do řídkého bahýnka. Kamarádi se samozřejmě neubrání smíchu, ale hned mi podávají ruce a vytahují mne jako vodníka ven.

Mráz jde během malé chvíle cítít v celém těle, zuby mi drkotají, v holínkách šplouchá voda. Co teď? Poblíž vody je první barák, a tak se k němu rozběhnu. Ještě jsem nedorazil ke dveřím, když se otevřely, a na prahu stojí stařenka s kalíškem slivovice v ruce. „Tož to znám, ja už mockrát sušila mojeno dědu dokavaď žil, byl taky rybář, ale do vody vletěl jenom když byl ožralej! Tu máš jeho gatě, teď si sedni k peci a suš se! To už mi vyrazilo dech.

Je to holt rybářská babička, hned vi, co je třeba. Suché svršky mi byly sice velké, ale hlavně že byly nahřáté na peci a naráz držím v ruce topinku a bábinka ji natírá česnekem a hned nalévá další skleničku slivovice. „Tož honem to sněz a zapí, jinač bys byl nemocný, to se musí! Než jsem se usušil, vyslechl jsem ještě od babičky krásné povídání o jejím zemřelém muži rybáři, jak mu dávno odpustila, že někdy trochu přebral.

Vzpomínala s takovou láskou na všechny hříšky, co jí při rybařině provedl, že to bylo až dojemné. Když se blížilo poledne, dostal jsem ještě suché boty a nevěděl jsem, jak poděkovat. Z té slivovice mi už svítily oči, ale cítil jsem takové příjemné teplo, že jsem běžel za kamarády.

Ti však právě přicházeli s pěknými štikami a se smíchem si mne prohlíželi. Chytili sice ryby, já nic, ale poznal jsem daleko krásnější pocit. A tohle je dodatečně malý dík, že jsem ani nezakašlal, neonemocněl, a příští sobotu znovu jel na ryby a pod paží nesl malý dáreček pro tu hodnou rybářskou babičku.

0.0
Sending
Ohodnotit článek 1-5 hvězdičkami 5 (1 vote)

Sdílet s přáteli