Blog

Přemýšlím, jak je to možné, ale na­jednou jsem bezpečně věděl, že budu rybářem. Byla to samozřejmost jako život sám. Po získání prvních informací, co vše je potřeba, jsem začal shánět rybářské vybavení. Takže popořadě: pruty, navijáky, vlasce, splávky, olůvka, háčky, pean, různé pomůcky k lovu,  a já nevím co ještě.  Zkoušky jsem udělal u mé MO a následně zakoupil mimopstruhovou povolenku.

Konečně! Den s velkým D se stal skutečností. Úderem páté hodiny ran­ní opouštím příjemně vzrušen domov. Také myšlenkami jsem stále blíž údolní nádrži, která první pozná mé rybářské umění. Kráčím chladivým květnovým jitrem. Hladina nádrže ještě mdle odráží modř probouzející­ho se nebe. Vážně procházím kolem zadumaných, schoulených postav ry­bářů, potajmu obhlížím jejich náčiní. „Kluci zlatí, už patřím mezi vás“, broukám si pro sebe.

Usedám na vyhlédnuté místo, sice trochu nešikovně, ale klidně se­stavuj svůj „vercajk“. Nasadit naviják, provléknout vlasec očky, splávek, zá­těž a háček. Nastražuji kousek rohlíčku, podle nastudovaných informací. Prut uchopíme do pravé ruky, levou odklopíme překlápěč, pravým ukazováčkem přidržíme vlasec, napřáhneme, mírně se zaklo­níme a mrštíme! Safra! Brčko se hou­pá v koruně košatého stromu. Ani jsem si nevšiml, že sedím pod dubem.

Okolní rybáři se po mně ohlédli: „Co koukáte, to se může stát každému“, mumlám si pro sebe. Nenápadně se snažím stáhnout háček z větví. Nejde to. To jsem tedy nezačel nejlépe. Lup! Ozvalo se prásk­nutí jako bičem. Cítil jsem nevraživé pohledy kolegů. Dělám, že je nevní­mám. Mlčky navazuji nový háček. Teď se vše určitě povede. Tak znova, raz, dva, tři, hop!… Jau!“, ozvalo se. Lekl jsem se. Soused vyle­těl ze stoličky a začal divně poskako­vat. Řval, moc řval.

Běžel jsem mu na pomoc. Dal mi facku. Už jsem se chystal, že mu vynadám, co si to do­voluje, když tu náhle strnu. Z ušního boltce mu visel háček s kouskem s rohlíku. Opatrně, tušíc nepříjem­nost začal jsem se omlouvat. Dostal jsem druhou facku! „Jak chceš“ pro­běhlo mi hlavou. Vrátil jsem se k udi­ci, ustřihl vlasec, sbalil „fidlátka“ a uraženě jsem odešel domů. Prosím vás, vy zkušenější, mějte s námi trpělivost.